TOR-S – Teorie tělesně-obrazové rezonance v Sandtray

1. Co je TOR-S

TOR-S – Teorie tělesně-obrazové rezonance v Sandtray je teoretický model, který popisuje vztah mezi tělesným prožíváním člověka, obrazem vznikajícím v terapeutickém pískovišti a terapeutickým vztahem.

TOR-S vychází z předpokladu, že zkušenost člověka není pouze něco, o čem může vyprávět nebo přemýšlet. Je současně tělesně prožívaná. V Sandtray může tato zkušenost získat obrazovou podobu a stát se něčím, s čím se klient může setkat, pohybovat kolem toho, proměňovat to a znovu to zakoušet.

Sandtray v této teorii označuje komplexní terapeutickou situaci, v níž se vzájemně propojují terapeutické pískoviště, práce s pískem a objekty, tělesné prožívání klienta a terapeutický vztah. V jejich vzájemném působení se může obrazová zkušenost vynořovat a současně aktivně utvářet, být vnímána, prožívána a proměňována.

TOR-S proto nevnímá obraz v pískovišti pouze jako symbol, který je možné následně interpretovat. Obraz je součástí živého procesu, v němž člověk současně něco vytváří, vnímá, tělesně prožívá a nově zakouší.

Podstatou TOR-S je předpoklad, že obraz může ovlivňovat tělesné prožívání stejně jako tělesně prožívaná zkušenost může ovlivňovat vznik a proměnu obrazu. Mezi těmito oblastmi vzniká dynamický pohyb, který může otevírat nové možnosti zkušenosti.

Terapeutickým cílem proto není pouze změnit obraz ani pouze zmírnit emoční obtíže. Cílem je umožnit klientovi, aby v procesu tvorby a setkání s obrazem zakusil novou tělesnou zkušenost, která může postupně proměňovat jeho dosavadní způsob prožívání a reagování.

TOR-S tak propojuje obraz, tělo, pohyb a terapeutický vztah do jednoho terapeutického procesu.

2. Proč TOR-S vznikla

TOR-S nevznikla jako předem vytvořená teorie, kterou by bylo následně potřeba převést do terapeutické praxe.

Vznikala postupně.

Vychází z dlouhodobé terapeutické zkušenosti se Sandtray, z pozorování klientů při tvorbě obrazů, z práce s jejich tělesným prožíváním a také z mnohaleté zkušenosti s výukou tohoto způsobu práce.

Při práci v pískovišti se opakovaně ukazovalo, že to, co se odehrává v obraze, nelze vždy oddělit od toho, co se současně odehrává v těle člověka. Změna obrazu může být doprovázena změnou dechu, napětí, postoje, pohybu nebo celkového tělesného pocitu. Jindy naopak tělesný pocit předchází vzniku obrazu nebo ovlivňuje další způsob práce s ním.

Postupně se začalo ukazovat, že právě tento vzájemný pohyb mezi obrazem a tělem může být významnou součástí terapeutického procesu.

Současně se v praxi objevovala další otázka:

Co se vlastně mění, když klient v Sandtray něco "vyřeší"?

Nestačí říci, že se změnil obraz. Nestačí ani říci, že klient něčemu lépe porozuměl. V některých situacích bylo zřetelné, že klient po určitém okamžiku začíná svou situaci tělesně zakoušet jinak. Objevuje se jiný pocit, větší prostor, možnost pohybu, úleva, opora nebo nový způsob vztahování se k tomu, co bylo předtím obtížně dostupné.

Právě potřeba pojmenovat tento proces vedla postupně k formulaci TOR-S.

TOR-S tedy není oddělená metoda přidaná k Sandtray. Je teoretickým uchopením způsobu práce, který se postupně vyvíjel v terapeutické praxi a ve vzdělávání a který je nyní poprvé systematicky formulován jako samostatný teoretický model.

3. Geneze TOR-S 2010–2026

Příběh TOR-S začíná dříve, než dostala svůj název.

Od roku 2010 se intenzivně věnuji práci se Sandtray v soukromé terapeutické praxi. V průběhu let se postupně rozvíjel můj vlastní způsob práce s obrazem, pískem, objekty, tělesným prožíváním klienta a terapeutickým vztahem.

Zkušenosti z terapeutické praxe se postupně promítaly do výuky.

Od roku 2016 je tato odborná práce současně veřejně dostupná prostřednictvím webových stránek sandtray.cz, které vznikly jako prostor pro sdílení informací, odborných textů a vzdělávání v oblasti Sandtray.

V průběhu přibližně posledních dvanácti let se rozvíjel ucelený systém vzdělávání v Sandtray. Proběhlo devět běhů výcvikového kurzu, přičemž jeden rok výuka neprobíhala a první běh měl ještě pilotní podobu a nebyl obsahově zcela totožný s později vytvořeným výcvikovým programem. V roce 2026 začíná desátý běh Sandtray výcvikového kurzu.

Současný výcvik má rozsah 120 hodin a je určen odborníkům z pomáhajících profesí. Přístup, který se v průběhu let ve výuce postupně vyvíjel, tak nebyl pouze individuální zkušeností jednoho terapeuta. Byl opakovaně předáván, diskutován, praktikován a dále rozvíjen v kontaktu s dalšími odborníky.

Významnou součástí tohoto vývoje se staly také práce studentů, odborné texty, kazuistiky a zkušenosti absolventů, kteří jednotlivé principy začali využívat ve své vlastní odborné praxi.

Postupně se tak vytvářela cesta:

terapeutická zkušenost → výuka → pozorování → opakující se fenomény → jejich pojmenování → teoretické propojení → formulace TOR-S.

Rok 2026 proto nepředstavuje začátek tohoto přístupu. Představuje okamžik, kdy je dlouhodobě rozvíjená zkušenost poprvé explicitně pojmenována a systematicky formulována jako TOR-S – Teorie tělesně-obrazové rezonance v Sandtray.

TOR-S je tedy teorií, která se vynořila z dlouhodobé zkušenosti a následně se začíná sama dále rozvíjet prostřednictvím odborné reflexe, výuky, kazuistik a budoucího výzkumu.

4. Základní myšlenka TOR-S

Základní myšlenka TOR-S je jednoduchá:

To, co člověk vytváří v obraze, a to, co současně prožívá ve svém těle, se mohou navzájem ovlivňovat.

Obraz proto není pouze výsledkem předchozího vnitřního procesu. Jakmile vznikne, stává se součástí nové zkušenosti.

Klient se na něj dívá, dotýká se ho, přemisťuje objekty, vstupuje do prostoru pískoviště, mění svou pozici, přibližuje se a vzdaluje. Obraz se před ním proměňuje a současně se může proměňovat jeho tělesné prožívání.

Stejně tak může tělesná zkušenost vést ke změně obrazu. Klient může například pocítit potřebu něco přiblížit, oddálit, zakrýt, odstranit, postavit, podepřít nebo propojit. Pohyb těla a rukou se tak stává součástí vzniku a proměny obrazu.

Mezi tělem a obrazem proto neexistuje jednosměrný vztah.

Jejich vztah má podobu dynamického pohybu:

tělo → obraz → tělo → obraz → nová zkušenost.

Tento pohyb není nutně lineární. Obraz a jeho význam se mohou vynořovat současně s tělesným prožitkem a v průběhu práce se mohou vzájemně proměňovat.

TOR-S proto sleduje nejen co obraz znázorňuje, ale také co se s člověkem děje při jeho vzniku a při setkání s ním.

Z tohoto pohledu není rozhodující pouze otázka:

"Co tento obraz znamená?"

Stejně důležitá může být otázka:

"Co se děje ve tvém těle, když se na tento obraz díváš?"

A také:

"Co se ve tvém těle mění, když se mění obraz?"

Právě zde se otevírá prostor pro tělesně-obrazovou rezonanci.

5. Tělesně-obrazová rezonance

Tělesně-obrazová rezonance označuje dynamický proces, v němž se tělesné prožívání člověka a obrazová zkušenost v terapeutické situaci Sandtray vzájemně oslovují, ovlivňují a proměňují.

Tělesně prožívaná zkušenost může nacházet své vyjádření a podobu v obraze, zatímco obraz může zpětně působit na tělesné prožívání a otevírat nové možnosti jeho zakoušení a porozumění.

Rezonance zde neznamená pouhou shodu mezi obrazem a tělesným pocitem. Označuje vzájemné naladění a pohyb mezi těmito dvěma oblastmi, při němž se může postupně proměňovat jak obraz, tak tělesná zkušenost člověka.

Klient například nemusí nejprve přesně vědět, co prožívá, a teprve potom vytvořit obraz. Může nejprve něco tělesně pociťovat, začít pracovat s pískem nebo objekty a teprve během tvorby se může objevit obraz, který jeho zkušenost zpřítomní.

Jindy může vzniknout obraz, který klient zpočátku vnímá pouze jako zajímavý nebo překvapivý. Teprve při pohledu na něj, při jeho proměňování nebo při setrvání v jeho blízkosti se může objevit nový tělesný pocit. Obraz se tak stává prostředníkem nové zkušenosti.

Důležitá je proto nejen výsledná podoba obrazu, ale především proces setkávání člověka s obrazem.

V tomto procesu může docházet k tělesně-obrazovému posunu: změna obrazu nebo vztahu člověka k obrazu může vést k nové tělesně zakotvené zkušenosti, která narušuje dosavadní způsob prožívání a otevírá možnost jeho adaptivnějšího uspořádání.

TOR-S tak nevnímá tělo a obraz jako dvě oddělené terapeutické oblasti. Tělo a obraz tvoří vzájemně propojený proces.

Právě tento proces je označen pojmem tělesně-obrazová rezonance.

6. Teoretická východiska TOR-S

TOR-S vyrůstá z více teoretických a terapeutických tradic, které se setkávají v důrazu na prožívanou zkušenost člověka, tělesnost, vztah, obraz a možnost proměny způsobu, jakým člověk svou situaci zakouší.

Významným východiskem je fenomenologický přístup, který obrací pozornost k bezprostředně prožívané zkušenosti člověka a k tomu, jak se jeho svět v konkrétní situaci ukazuje. V TOR-S se tento princip uplatňuje mimo jiné v pozornosti k tomu, co se vynořuje v průběhu tvorby obrazu, jak klient svou zkušenost tělesně zakouší a jak se jeho vztah k obrazu proměňuje.

Na fenomenologii navazuje daseinsanalytické myšlení, které umožňuje vnímat člověka v jeho konkrétním způsobu bytí ve světě a v jeho vztazích k sobě, druhým lidem i vlastní životní situaci. Obraz v Sandtray zde není chápán izolovaně, ale jako součást širšího způsobu klientova bytí a jeho aktuálního způsobu vztahování se ke světu.

Důležitým inspiračním zdrojem je také Focusing Eugena T. Gendlina, zejména koncept tělesně pociťovaného smyslu (felt sense) a procesu, v němž se z neurčitého tělesného prožitku může postupně vynořit nová podoba zkušenosti a nový význam. TOR-S tento princip rozvíjí v prostředí Sandtray, kde může tělesně pociťovaná zkušenost získávat obrazovou podobu a obraz může následně otevírat další tělesné prožívání.

Dalším východiskem je Sandtray a širší tradice terapeutické práce v písku, z níž TOR-S vychází ve využití pískoviště, písku, objektů, tvorby obrazu a terapeutického vztahu. TOR-S však věnuje specifickou pozornost tomu, co se děje mezi obrazem a tělem v průběhu jeho vzniku, proměny a následného setkání s obrazem.

Pro orientaci v oblasti tělesného prožívání může být využívána také polyvagální perspektiva, zejména při uvažování o bezpečí, autonomní regulaci a možnosti pružně reagovat na měnící se situaci. Polyvagální teorie však není základem TOR-S ani jediným vysvětlením terapeutické změny. TOR-S pracuje s tělesnou zkušeností v širším fenomenologickém, vztahovém a existenciálním kontextu.

TOR-S tak nevzniká prostým spojením jednotlivých teorií. Jejich poznatky využívá jako východiska pro vlastní teoretické uchopení procesu, v němž se v terapeutické situaci Sandtray vzájemně ovlivňují tělo, obraz, pohyb a terapeutický vztah.

Jejím specifickým přínosem je zaměření na tělesně-obrazovou rezonanci a na možnost, že prostřednictvím proměny vztahu člověka k obrazu může docházet k nové tělesně zakotvené zkušenosti a následně k proměně jeho dosavadního způsobu prožívání a reagování.

TOR-S je proto koncipována jako otevřený a integrativní teoretický model, který může vstupovat do dialogu s různými humanisticky, fenomenologicky, existenciálně a vztahově orientovanými psychoterapeutickými přístupy.