Andrea Krejčí: PÍSEK JAKO PRVNÍ POMOC PŘI KRIZOVÉ INTERVENCI.

Dlouho jsem přemýšlela o čem ve spojení s terapií hrou Sandtray psát, protože s touto technikou pracuji krátce, zhruba jeden rok, což si myslím, že není dostatečná doba na napsání větších zkušeností a postřehů z práce na pískovišti. Zároveň jsem si uvědomila a pozorovala, že v poslední době, v podstatě denně využívám a nabízím intuitivně jak klasický písek v pískovišti, tak kinetický písek při krizové intervenci dětským i dospělým klientům. Dávám jim tím přirozeně najevo přijetí, laskavost, pocit bezpečí a ohraničení prostoru. Písek jim opravdu poskytuje bezpečný prostor, který jim dovoluje se zklidnit a uzemnit. Tento poznatek mě vedl k tomu sepsat některé postřehy jiným zájemcům o tuto terapii hrou, také terapeutům pro vyzkoušení, povzbuzení, či pro srovnání s jejich zkušenostmi, a nakonec i pro mne ke zkušenostem.

A teď tedy několik popisů a postřehů k některým klientům, u kterých jsem písky efektivně využila při krizové intervenci.

Jako první se mi vybavuje Adam, žák z 5.třídy, velmi impulzivní, s projevy ADHD, emočně labilní, s obtížnou adaptací a přidruženými neurologickými obtížemi. Adam je rachitické postavy, silně dráždivý a zrovna minulý týden byl přiveden svojí asistentkou pedagoga, která si s ním už nevěděla rady, v dosti afektovaném stavu. Nebyl u mě v pracovně poprvé, tak to nebylo pro něho neznámé prostředí, a proto se mi ho podařilo bez větších potíží usadit do křesla. Poté jsem mu nabídla čaj, což dělám pokaždé, takže to taky zná, a pobídla jsem ho k pískovišti. To okamžitě razantně odmítl s tím, že na písku byl minule a že se mu navíc u pískoviště dnes stát prostě nechce, protože je hrozně unavený. Intuitivně jsem tedy sáhla po krabici s kinetickým pískem, ten mám nachystaný v pracovně při ruce. Krabici s kinetickým pískem chlapec neodmítnul. Zjevný byl jeho zrychlený dech, třásly se mu ruce, měl velký motorický neklid v celém těle, byl v silném napětí. Začal rychle přehrabávat písek, u toho hlasitě naříkal, stěžoval si, cítil se ukřivděný a všemi nepochopený, spolužáci se mu o přestávce smáli, a to Adam nezvládá ustát. Postupně svoje hrabání s pískem zpomaloval, jeho dech i hlas byl tišší. Od přehrabování se přešel k tlučení pěstmi do písku, energicky tloukl a tloukl, stále si něco mumlal, až nakonec utloukl kinetický písek v plastové krabici úplně do hladka. Vše jsem jen pozorovala a nekomentovala, abych ho nijak nedráždila. Pociťovala jsem, že mu musím nechat volný prostor bez řízené činnosti, dopřát mu samostatnost a vše jen mlčky monitorovat. Chlapec ještě nějakou dobu intenzivně tloukl do písku, po chvilce se jeho pohyby postupně zpomalovaly, dech se zklidnil a hoch i zmlknul. Následně byl překvapený, co se mu to podařilo, prohlížel si utlučený písek v průhledné krabici ze všech stran. Byl až zaskočený, jak se v průběhu manipulace s pískem pomaličku zklidňoval, až se zcela zklidnil a zabrzdil naprosto sám. Bylo zjevné, že toto nezná, uklidnit se sám a docela rychle. Poté jsem se ho zeptala, jak se cítí, jaké jsou jeho pocity v těle, jestli má ještě někde nějaké napětí. Mluvil již klidným hlasem o překvapení, jak se prací s pískem rychle zklidnil. Doma mu to údajně trvá i několik hodin, končívá to brekem a hádkou s mamkou, než se takto uklidní. Měl opravdu velkou radost, že se mu podařilo, pro něho rychle se uklidnit, popisoval velkou úlevu a zároveň si uvědomoval, že zmizel i tlak na hrudi a mnohem lehčeji se mu dýchá. Ta úleva byla na něm znatelná, i já jsem měla velkou radost a pocit úlevy z tohoto zklidňujícího procesu. Adama jsem následně doprovázela zpět do třídy již bez afektu a paní asistentka se zajímala, jak se podařilo ho během vyučovací hodiny stabilizovat.

Další neklidný klient, který stojí za zmínku ve spojení s pískovištěm i kinetickým pískem je Nela, žačka 6.třídy, s projevy impulzivity, svéhlavá, sociálně neobratná, lhavá, ukřivděná, emočně labilní, agresivní, konfliktní, s velkou potřebou pozornosti a dlouhodobými problémy v kolektivu na které nemá náhled. Potřebuje neustále provokovat ostatní, aby si získala jejich pozornost a když jí to okolí vrací, tak to neustojí. Po jednom z dalších konfliktů přiběhla s brekem ve velkém rozrušení a já jsem ji zkusila nasměrovat k pískovišti, co to udělá. Ku podivu zanořila ruce do písku a hrabala, přesypávala, zahrabávala a nechala se myšlenkově přesunout od stížností na spolužáky ke svým pocitům a popisu, jak se v pískovišti cítí, jaké to je a jak na to reaguje její tělo. Nela po chvilce přestala brečet a začala popisovat, že ji písek příjemně chladí a zároveň si byla schopná uvědomit, co se zase stalo a proč. Napadlo mě vyzkoušet s ní i kinetický písek, jak na něho bude reagovat, abych jí ho mohla půjčit do třídy. Poté, co zažila, že se v afektu s pískem zklidnila, si začala chodit ráno před vyučováním půjčovat krabici s kinetickým pískem do třídy a využívá ho dle popisu asistentky ve třídě efektivně v průběhu přestávek. Písek ji přibržďuje a Nela teď nepotřebuje běhat po třídě, vrážet do dětí, tahat je za vlasy, pořvávat na ně a vyvolávat konflikty. O přestávce teď převážně sedí na místě, pracuje si s pískem, má pozornost ostatních, a dokonce zvládá ostatním zájemcům ve třídě dovolit, aby společně s ní pracovali s pískem, což je u ní obrovský pokrok, protože se běžně neumí o věc podělit, vyměnit si ji, natož se při něčem vystřídat. A to je obrovská pozitivní změna v chování Nely v rámci kmenové třídy. Měla konečně možnost zažít situaci ve svém kolektivu, kdy je druhými přijímaná a také zkušenost, že když sama nikoho neprovokuje, tak ji kolektiv toleruje. To nezná. Je to pro Nelu příjemná a pozitivní změna. Jsem velmi zvědavá, jak dlouho bude tato možnost fungovat, protože jsme již vyzkoušeli kde co.

Z posledních krizových intervencí, kde písek také efektivně zafungoval, bych ještě ráda zmínila Honzu, ADHD žáka 5.třídy, velmi impulzivního, svéhlavého, emočně labilního, který ke mně dlouhodobě dochází na individuální konzultace. Mimo jiné pracujeme na pískovišti a tentokrát mu písek pomohl se zklidnit poté, co v hodině tělocviku v afektu z prohry v zuřivosti roztřískal helmu. Jeho paní asistentka mi z hodiny telefonovala a naléhavě prosila, abych ihned přišla do tělocvičny a pomohla jí s Honzou, který je silně rozrušený a ona má velkou obavu, že někomu ublíží. To se naštěstí nestalo, písek byl sice i mimo krabici, ale hoch se postupně uklidnil, uzemnil, stabilizoval, rozdýchal a jeho afekt odnesla jen helma a trocha kinetického písku.

Závěrem potřebuji napsat, že je to opravdu jednoduchost a přitom přirozenost využívat písky také jako další možnost pro psychickou první pomoc. Jsem za ni skutečně moc ráda. Prostě v jednoduchosti je velká síla.

Andrea Krejčí
V Samotiškách dne 30.dubna 2022