Tylšová Hana_Bezpečné místo v imaginaci a v sandtray terapii

Pracuji v ambulanci klinické psychologie jako arteterapeutka s dětmi a mládeží ve věku 4 až 18 let a často využívám pískoviště jako nástroj projektivní práce a sebevyjádření. Mezi mými klienty jsou děti, které prožívají různé strachy a úzkosti například ze školy, z lékařů, z neznámých situací, z napjaté situace v rodině nebo mají potíže usnout, necítí se bezpečně v neznámém prostředí. Tyto děti jsou často přetížené, mají některé psychosomatické projevy jako třeba bolesti, nevolnost, zlé sny, nekontrolované emoce, sebepoškozování. Jejich rodiče je přivádějí s tím, že už zkusili všechno možné, radí dětem, aby si to tak nebraly, nemyslely na to a všímaly si něčeho jiného, případně dělaly něco užitečného. To ale nejde. Je to jako když někomu řeknete, aby nemyslel na růžového slona. Okamžitě na něj začne myslet a tu myšlenku nemůže vyhnat z hlavy.

Při své práci jsem zjistila, že děti velice dobře reagují na obrazy a také, že většinou nejsou vůbec v kontaktu se svými emocemi ani tělem. Proto ráda využívám ve své terapeutické práci relaxaci a imaginaci. Učím děti, jak se dostat do kontaktu se sebou prostřednictvím krátkého relaxačního cvičení Pět smyslů a dech.

Tímto cvičením po vysvětlení, co budeme dělat, začínám každou imaginaci. Vycházím z  meditačním metody mindfulness (všímavost) a progresivní relaxace. Všímáme si svého těla, jeho polohy a pocitů, které se v něm objevují. Zpočátku to dítě neumí a vnímá často jen pocity v hlavě, případně v srdci. Postupně na sebevnímání pracujeme a zjemňujeme tak, aby si klient své pocity uvědomoval, uměl je pojmenovat a situovat v těle, případně měl připravené strategie, co v danou chvíli může dělat, aby došlo k uvolnění a zlepšení. Nejprve s dítětem zaměříme pozornost na svůj dech. Dítě si položí ruku na břicho s představou, že tam má balonek, který se s nádechem nafukuje a s hlubokým výdechem vypouští. Už toto cvičení je pro mnohé děti náročné, protože nejsou zvyklé dýchat do břicha. Někdy k tomu používáme plyšáka položeného na břiše, kterého dítě svým dýcháním houpe.

Poté se zaměříme na pět smyslů. Dítě může zavřít oči nebo se dívat na nějaké místo a uvědomovat si, jak se jeho tělo dotýká podložky nebo židle, co slyší, cítí, jakou má chuť v ústech a nakonec se zaměříme na vnitřní zrak a dítě si představí nějaké místo, které zná, kde mu bylo někdy dobře nebo si představí bránu jako vstup do kouzelné zahrady.

Imaginace je mocný nástroj využívající představivost a fantazii. Je využívána v psychoterapii už od do K. G. Junga, který přišel s metodou aktivní imaginace, která umožňuje aktivně vynést nevědomé obsahy mysli na povrch. Přínos metody je pro něj především v tom, že v bdělém stavu může mezi nevědomím a vědomím vznikat dialog a obě složky naší psychiky mohou dosahovat většího souladu. V řízené imaginaci si klient postupně představuje rozličné motivy (místo, na které rád vzpomínám, kouzelná zahrada, pohádkový svět…) a s těmito obrazy se pak pracuje tak, že do těchto motivů klient vstupuje se svou symbolikou. Výsledkem je pak tzv. denní sen, který klient může průběžně vyprávět svému terapeutovi. Imaginace je v tomto případě metodou relaxační a prostředkem vlastního sebepoznání a seberozvoje. Práce s fantazií podporuje kreativitu a rozvíjí ji. Pomocí imaginace můžeme sami na sebe pozitivně působit, kdykoli a kdekoli si na to vzpomeneme. Začínat trénovat tuto techniku je ale dobré v místech, kde se cítíme dobře a bezpečně a kde tělo i mysl mohou být uvolněné. Cílem cvičení je vytvořit si představu místa, kam se může dítě bezpečně uchýlit, kdykoli se cítí přetíženo, vystrašeno nebo vyčerpáno různými podmínkami, se kterými se v životě potkává.

Průběh imaginace bezpečného místa

Nejlépe je provádět tuto metodu vleže, často ale pracujeme vsedě na pohodlném křesle, někdy děti využívají deku, do které se zabalí nebo si vezmou do ruky plyšového medvídka, který umocní pocit uvolnění a bezpečí. Po úvodní relaxaci a zaměření se na tělo a jeho vjemy vedu dítě klidným hlasem, někdy, pokud dítě chce, za doprovodu tiché hudby. Dítě dostane instrukci představit si nějaké místo, které zná nebo si ho vytvoří ve své fantazii, kde je vše hezké, svítí tam slunce, je tam světlo a teplo, jsou tam předměty nebo bytosti a lidé, které tam chce mít. Je tam bezpečno a nic tam nechybí. Dítě může opět zapojit svoje smysly a vnímat, co vidí, slyší, co cítí. Může také něco ochutnat, děti často imaginují zmrzlinu nebo jiné dobroty, které mají rády. Dítě si také všímá, jaké pocity to vyvolává v jeho těle a já jako terapeutka posiluji jeho pocit pohody, uvolnění a radosti. Některé děti imaginují tiše, jiné se mnou komunikují a společně v jejich mysli procházíme jejich bezpečné místo a ony komentují, co vidí a co se tam děje. Poté, co setrvají na tomto místě potřebnou dobu, ukončujeme imaginaci pokynem rozloučit se a vše si zafixovat ve své hlavě jako film nebo obraz, který si mohou kdykoli vyvolat a pokračovat v rozvíjení příběhu. Imaginaci ukončujeme opět zaměřením na dech a na umístění jejich těla na pohovce a navázáním kontaktu s prostředím pracovny. Děti jsou často po této imaginaci usměvavé, uvolněné, cítí se radostně a je jim dobře.

Tento zážitek posilujeme následnou prací v pískovišti, kde si mohou děti na můj pokyn vytvořit svoje místo, svoji zahradu nebo pohádkovou zemi, jakou viděli ve své představě a ještě více dotvořit a zhmotnit svůj obraz. Pískoviště většinu dětí velmi baví a vrhají se na práci se svým obrazem s nadšením. Zvláště u dětí, které již tuto metodu znají a orientují se v pracovně, probíhá tato činnost radostně a dynamicky.

Příklady obrazů bezpečného místa v pískovišti u dětí s různými problémy

Jitka 13 let: Potíže: sebepoškozování. Cítí se přetížená a příliš chráněná matkou. Imaginace: známé místo za městem na kopci u lesa, kam ráda v létě chodí.

Jitka v dalších sezeních zmínila, že jí tato představa pomáhá, když se cítí v zátěži nebo unavená či smutná.

Dáša 9 let: Potíže: strach z neznámých věcí, z návštěv lékaře, strach ze zvracení. Má reflux.

Bezpečné místo: kouzelná zahrada se vším, co má ráda. V levém horním rohu ona se svou malou sestřičkou v náručí chráněná Pegasem. Kamínek s nápisem Radost.

Dáša se postupně učí tuto představu používat v momentech zátěže nebo strachu a velmi jí to pomáhá.

Mirek 15 let. Strach z lidí zejména když je nějak exponovaný (zkoušení ve škole, vystoupení, neobvyklé situace)

Bezpečné místo- jeho pokoj, kde hraje počítačové hry. Figurky bytostí z jiných světů. Kamínek odvaha- chce se učit brát svět jako počítačovou hru. Od svých počítačových hrdinů by potřeboval odvahu.

Mirek je odhodlaný imaginovat svoje místo bezpečí v momentech strachu a zátěže. Odpoutává to jeho myšlenky na neúspěch a strach z posměchu.

Anetka 10 let: rodiče rozvedení. Rozchod rodičů nese těžce, ve škole se jí nedaří, nemá moc kamarádů, je uzavřená.

Bezpečné místo- dovolená s rodiči u moře na pláži. Všichni se tam mají dobře.

Anetka ztvárnila ideální rodinu, kterou doma nemá. Svůj obraz ukotvila ve vzpomínkách na dobu, kdy bylo ještě vše v pořádku, rodina byla úplná a jí se dařilo dobře.

Anežka 9 let: Strach ze smrti, z nemoci, obavy o život rodičů.

Bezpečné místo- kouzelná zahrada. Ona jako želvička, která se může schovat a nic jí nehrozí. U sebe má kouzelného ptáka Ohniváka a kamaráda zajíčka. Kamínek s nápisem Neboj se, buď sama sebou.

Sára 15 let: Úzkostná porucha, sebepoškozování.

Bezpečné místo: zahrada s hadem. Zahradu hlídá anděl. Kamínek: Nech to být, vše bude O.K.

Anděl vystupuje v Sářiných představách kdykoli se necítí dobře, je to její průvodce v náročných situacích a stal se jejím ochráncem.

Petra 12 let: Po lockdownu potíže chodit do školy. Málo komunikuje se spolužáky i s rodiči. Je uzavřená. Poruchy příjmu potravy.

Bezpečné místo: Dům se zahradou v lese. Ochránce a průvodce Pegas. Kamínek: Jsem v bezpečí.

Petra se ke své zahradě vrací večer před spaním, kdy má úzkost ze školy a strach z druhého dne. Pomáhá jí to v klidu usnout.

Závěr

Péče o svůj pocit bezpečí a o své potřeby nezabere mnoho času a přitom to může klientům změnit život. Je to cesta k vnitřnímu míru a také k míru ve vztazích s ostatními a v neposlední řadě
i k sobě samému. Sama mám zkušenost s působením této metody na sebe a představu bezpečného místa využívám i já v momentech, kdy se cítím unavená nebo v nepohodě. Je to úžasný nástroj práce s myšlenkami, protože to není způsob, jak potlačit svoje nepříjemné emoce, ale jak je identifikovat a nahradit emocemi příznivými a žádoucími. Fantazie je k tomu úžasným nástrojem, zejména pokud je posílena tělesnými vjemy v kontaktu s pískem a obrazem, který si můžeme v pískovišti vytvořit a zafixovat. Cesta k sobě a k novému vnímání reality vede přes péči o svůj pocit bezpečí.

Jsem vděčná za tento mocný nástroj, který velmi dobře funguje zejména u dětí, které mají velkou fantazii a nechají se dobře vést. Mnohé z nich tuto možnost uchopily a využívají ji ve svém každodenním životě. Dělá jim velmi dobře pocit, že se svojí situací mohou něco udělat a ovlivnit, jak se cítí. Rády si s představou bezpečného místa hrají a na našich setkáních rády vyprávějí, co nového se v jejich imaginárním světě stalo a koho tam potkaly.

Mám zkušenost, že na tuto práci pozitivně reagují i jejich rodiče a často se k nim i přidávají a sami se učí imaginovat, což jim pomáhá v jejich vlastních náročných situacích. Navíc mají s dítětem společné téma a mohou se o svých zážitcích sdílet.