Kleščová Soňa_Využití Sandtray při práci s dítětem v kontextu rodinné mediace

VYUŽITÍ SANDTRAY PŘI PRÁCI S DÍTĚTEM V KONTEXTU RODINNÉ MEDIACE

Úvod – cesta k Sandtray

S terapií hrou v pískovišti - Sandtray jsem se přímo setkala až během absolvování ročního výcviku u Veroniky. Za tuto možnost jsem nesmírně ráda, byla pro mě obohacující a přínosná ve vztahu k přímé práci s dětskými klienty, s nimiž se potkávám v rámci rodinných mediací. A proto bych se s Vámi chtěla podělit o své postřehy, zkušenosti a představit možnosti využití techniky Sandtray při práci s dětmi a rodiči, jenž prochází rozvodem nebo rozchodem. Ocitají se tak v konfliktních rodinných situacích a tím pádem i v různé míře zátěže.

Ale nejprve trošku odbočím a vrátím se o krok zpět, před samotný výcvik, než moje první kroky směřovaly k Sandtray. Na pracovišti jsem měla to štěstí i výhodu, že již máme vybavenou pracovnu, tedy konzultační místnost, která je přizpůsobena pro práci s dětmi různého věku, v nichž se nachází různé terapeutické pomůcky včetně pískoviště a figurek. O pracovnu se dělím s kolegyněmi. Kolega psycholog s technikou pískoviště (Sandplay) již delší čas pracoval a jeho vyprávění mě nakonec inspirovalo k cíli, abych se přihlásila na výcvik a rovnou do toho šla.

Technika Sandtray mě od začátku nadchla, jelikož velmi ráda využívám různé expresivní a kreativní techniky při práci s dětmi. Při vedení rozhovoru se tak staly běžnou součástí mé práce, kdy zjišťuji názor a vnímání dítěte na jeho aktuální rodinnou situaci. Moje cesta k Sandtray byla nejprve sebe-poznávací, teoretická a praktická, výcvik mi dodal plnou odvahu a motivaci postupně s pískovištěm pracovat a tuto metodu zkoušet a rozvíjet v praxi při individuální práci s dětským klientem. Nejvíce mi pomohla sebezkušenostní část, tedy zažít si roli klienta a pozorovatele, abych lépe porozuměla terapeutickému vztahu a procesu práce. Se Sandtray zatím pracuji krátce, pár měsíců a vnímám to tak, že se mám stále co učit, poznávat a rozvíjet, což mě na straně druhé velmi baví objevovat.

Co jsou rodinné mediace a jak vypadá moje spolupráce s rodiči a dětmi? Jak využívám techniku Sandtray při práci s dítětem v rámci rodinné mediace?

Obecné povědomí o rodinných mediacích je spíše na nízké úrovni. Nicméně mediace jsou v České republice poskytovány na základě zákona o mediaci (volná živnost) nebo jako služba neziskových organizací, na nichž se následně zaměřím v popisu.

Rodinné mediace pomáhají rodinám v období jejich rozvodu, rozchodu, porozvodové konfliktní situaci nebo v případě, kdy rodiče potřebují učinit rozhodnutí v souvislosti s péčí o děti i během společného soužití. Jinak řečeno mediace je mimosoudní způsob řešení konfliktní situace v rodině (Poláková, 2018). Mediace je důvěrný a dobrovolný proces, v němž nestranní mediátoři pomáhají rodičům v konfliktu vést konstruktivní rozhovor v neutrálním i bezpečném prostředí a zachovat jim maximální kontrolu nad svými rozhodnutími. Rodiče jsou během mediace schopni učinit správná rozhodnutí z pohledu sebe i těch, koho se taková rozhodnutí týkají, zejména dětí. V mediaci často dochází k nějaké formě dohody mezi rodiči, která současně řeší jejich rodinnou situaci spojenou s rozvodem, rozchodem a umožňuje změnu konfliktní rodinné situace, vyjasnění a porozumění. Pozitivním dopadem rodinných mediací je zlepšení situace dětí z rodin, které se nachází v konfliktním rodinném prostředí či dokonce jsou postiženy rozpadem rodiny (Poláková, 2018).

Při mediaci mohou rodiče probrat široký okruh témat jako: výchovný styl dětí po rozvodu; podoba péče a rozsah kontaktů dětí s rodiči, prarodiči nebo s biologickými rodiči u dětí v náhradní rodinné péči; výživné u nezletilých i zletilých dětí; komunikační problémy; vzdělávání a volnočasové aktivity dětí; vypořádání společného jmění manželů nebo majetkové vypořádání a podobně. V konečném důsledku to může usnadňovat práci jak OSPODu, tak i opatrovnickému soudu.

Jako sociální pracovnice SAS pro rodinu s dětmi pracuji řadu let v Mediačním centru. Cílovou skupinou služby jsou rodiče a jejich děti nacházející se v rozvodové či porozvodové konfliktní situaci nebo v těžké situaci spojené s rozpadem rodiny. V rámci sociální služby poskytujeme rodinné mediace a akcentujeme participaci dětí v rozhodovacích procesech v rámci rozvodových sporů. Pracuji tedy s celým rodinným systémem, kdy klientem služby jsou převážně rodiče a jejich nezletilé i zletilé děti, případně prarodiče nebo pěstouni. Zpočátku se potkávám s rodiči na individuálních konzultacích, které jsou zaměřeny na přípravu rodiče do mediace. Na konzultacích zmapujeme aktuální rodinnou situaci z pohledu rodiče. Současně v rámci konzultace může docházet k sociálnímu poradenství, edukaci či poskytnutí krizově-intervenčního rozhovoru, jelikož rodiče se v důsledku rozvodu či rozchodu ocitají v náročné situaci až krizi. Práci na pískovišti s rodiči téměř nevyužívám, jelikož jsem limitována jednou konzultací, spíše využívám jednoduchých škálovacích technik v rámci podpůrného poradenství.

Podstatná část mé práce tvoří individuální práce s dítětem/dětmi za účelem realizace informačního a intervenčního rozhovoru, při němž se zaměřuji na zmapování vztahového pole, vnímání a názoru dítěte na aktuální rodinnou situaci, případně na jeho prožívání v kontextu rodinného konfliktu (rozvodu rodičů) a zjištění jeho přání, obav, nejistot. Pracuji s dětmi ve věku od 6 let do 18 let. Při vedení rozhovoru s dítětem již využívám různých technik (terapeutických pomůcek), abych mohla s dítětem navázat vztah, důvěru, cítilo se v příjemné atmosféře, pomohlo mu to v lepší komunikaci, orientaci v rodinné situaci a prožívání. Během konzultace se zaměřuji rovněž na jeho adaptaci v prostředí a téma rozhovoru, protože spolu mluvíme i o nepříjemných a emočně náročných situacích, které zažívá doma. Řešíme konfliktní komunikaci mezi rodiči, ale i jeho přání do budoucna s ohledem na kontakty s rodiči.

Výstup z rozhovoru s dítětem, tedy informace, jenž si dítě přeje, abych sdělila rodičům, následně předávám do mediačního setkání přímo rodičům, aby na jejich základě mohli učinit rozhodnutí, jak dále zvládat konkrétní rodinnou situaci. Na mediaci se již setkávají oba rodiče za přítomnosti mediátorů. Dítě má také možnost zapojit se na základě jeho přání do mediace společně s rodiči. Zde může být prostor pro využití pískoviště jako propojení práce rodičů s jejich dítětem, například když by dítě chtělo s rodiči tématizovat podobu kontaktů či trávení času u matky nebo u otce, lze pomocí figurek a pískoviště prezentovat jeho představu směrem k rodičům. Pro dítě je to mnohdy otevřenější cesta sebevyjádření důležitosti svého přání a potřeb k oběma rodičům.

S dítětem se mohu setkat v rámci jedné konzultace nebo případně nabízím další setkávání v rámci podpůrné návazné péče, při nichž nejsem limitována jedním setkáním a mohu s dítětem již rozvinout terapeutický proces a vztah. Možnost docházet na další konzultace závisí na přání dítěte. Během jedné konzultace, resp. mapujícího rozhovoru, taktéž využívám různé techniky nebo kombinaci technik (např. karty Moře emocí, Karty s příběhy, Rozvázané pouto, Contemplation cards, Focus Box, kouzelnou hůlku, hry s maňásky, kresbu, emušáky, a podobně).

Pískoviště používám pouze pro individuální práci s dítětem, jedná se spíš o otázku příležitosti a nabídky pro dítě, neboť některé děti nechtějí využít písek, hlavně dospívající děti a potřebují volit jinou techniku práce.

Písek v dítěti přímo nabádá k vytváření různých představ, příběhů a scén, které vypráví pomocí figurek, symbolů. Nejčastěji se s dítětem tematicky zaměřujeme na aktuální obraz rodiny, či konkrétní děj, scénu – např. obraz konfliktní situace doma, příběh o průběhu předávání dítěte, obraz vztahů mezi sourozenci nebo adaptaci dítěte na nově příchozí rodinné členy. Setkávám se s tím, že některé děti "zrcadlí" hádky mezi rodiči ve školním prostředí nebo ve vztazích třeba k sourozenci, jiné se izolují, uzavírají se do sebe, prožívají ambivalentní postoje a pocity viny v důsledku konfliktu mezi rodiči. Mívají různé potíže s neklidem, vztekem, přijetím či jsou úzkostnější. V písku se přehrabují, prstíkem malují, staví kopce, skrýše, potok, mořské dno, do písku noří své ruce. Na pískovišti děti vybrané figurky na rodinné členy různě zahrabávají, proměňují je v jiné figurky, ošetřují je srdíčky, kytičkami, mazlíčky, cukrují, solí nebo dokonce je vyhazují mimo pískoviště či různými gesty a pohyby je usmiřují dohromady, vybírají figurky ženicha a nevěsty, princezny a prince. K práci na pískovišti jsem zkusila zapojit i práci s terapeutickým domečkem. Jedná se o velký domeček, kde si může dítě libovolně vybavit vnitřek domečku (dle skutečnosti nebo dle svého ideálu) a doplnit jej různými figurkami rodinných členů nebo zvířátek. Zadáním může být cokoliv, třeba můj kouzelný dům, můj nejběžnější den, který prožívám doma nebo víkendové setkání s tátou, kdy dítě opakovaně odmítá kontakt s druhým rodičem a podobný záměr události, na který se chci podívat. Děti to velmi baví a já se dozvídám mnoho informací o rodinném fungování, vztazích z pohledu dítěte.

Většina dětí se obtížně vyrovnává s rozvodem, odloučením od druhého rodiče, takže na pískovišti se mohou vracet ke vzpomínce společně strávených časů, kde zažívají pozitivní pocity, přítomnost obou rodičů v době před rozpadem rodiny. Pokud prožívají konflikt rodičů jako velmi vyhrocený, tak během práce na pískovišti u některých dětí dochází k ventilaci emocí, pláče, vzteku, pocitů viny, studu, nejistoty a zmatených pocitů, ale i uvolnění, zklidnění, pochopení svých obav, zmatenosti a přání. Při práci s dětmi je důležité být s nimi teď a tady, jejich pocity reflektovat, propojovat s tělesným prožíváním a hledat pozitivní zdroje, které jim pomáhají, stabilizují a podporují v adaptaci na změny (např., že děti potřebují zažívat rituály s rodiči).

Nicméně některé děti vyjadřují na pískovišti svoje přání změny a případná řešení, mezi něž patří i rozchod rodičů, aby se rodiče už odstěhovali od sebe, protože již nechtějí zažívat časté hádky a vyhrocené situace doma. Do písku postaví dva vzdálené domečky s figurkami mámy a táty. Pro jiné děti jsou velmi obtížné prožívat náročné změny mezi rodiči, kdy se nejprve rodiče intenzivně hádali a nyní spolu téměř nekomunikují, nepozdraví se, vyhýbají se navzájem kontaktu, posílají si vzkazy přes dítě. Na pískovišti dítě staví svoji figurku do pozice prostředníka mezi mámu a tátu v jejich komunikaci, ve které se cítí pod tlakem a jako zdrojem konfliktu mezi rodiči. Postupně figurka dítěte tíhne k vytvoření koalice s jedním z rodičů, u něhož cítí větší potřebu zůstat a být v péči. Obvykle se děti v těchto podobných situacích chtějí "zavděčit" oběma rodičům, zklidnit tak situaci mezi rodiči, potlačují svá přání a potřeby z různých obav, aby citově nezranily jednoho z rodičů či z případných jejich negativních reakcí.

Setkávám se také s dětmi, pro které je konflikt rodičů až traumatickým zážitkem v různé jeho intenzitě a na pískovišti "přehrávají scény" či rozehrávají hádky mezi rodiči v podobě bitev, válek, různých útoků na pevnosti. Používají v pískovišti třeba figurky aut s policií, sanitky, lékaře, Batmana se superschopností atd. Při své práci se setkávám i s problematikou domácího násilí, kdy dítě je svědkem těchto obzvlášť závažných konfliktů. Práce s ohroženými dětmi je velmi specifická a vyžaduje si multidisciplinární spolupráci s dalšími odborníky, včetně péče pedopsychologa.

A jaká jsou nejčastější přání dětí, která akcentují během našeho setkání a vyprávění? Aby se rodiče hlavně přestali hádat, usmířili se, chovali se k sobě hezky a mluvili spolu normálně, aby nemluvili škaredě o druhém rodiči, nesoudili se, aby se dohodli a byl klid, nebo jsou děti, které si přejí mít svůj vlastní prostor, o který se nechtějí dělit s novými rodinnými členy.

V závěru bych se s Vámi ráda podělila o zkušenost z praxe.

Sedmiletý Marek za mnou přišel za doprovodu rodičů. Již na začátku první konzultace si Marek našel zcela spontánně cestu k pískovišti a figurkám. Na pískovišti vždy předváděl různé bitvy s vojáčky, středověkými rytíři na koni, dělostřelectvem, zbraněmi. Markovi nedělalo problém si vybrat konkrétní figurky, od samého začátku věděl, které zvolí a jaký příběh či scény z boje zobrazí. Byl to jeho příběh, na kterém nerušeně a intenzivně pracoval v pískovišti. Na Markovi bylo patrné z jeho výrazu, gest a verbálního projevu výrazné zaujetí pískem a figurkami válečníků, kteří proti sobě bojovali o kořist - území, kterou znázorňovaly figurky památek, paláců, domů. Vždy byl do hry, zcela ponořen, na můj hlas či otázky ani příliš nereagoval. Pochopila jsem, že mu musím dát prostor a čas pro hru v pískovišti. Při jeho práci jsem ho hlavně pozorovala a následně reflektovala, co vidím na pískovišti. Nejprve válečníky postavil naproti sobě do řady a poté s nimi přehrával vzájemný boj. Vybral figurky válečníků, kteří patřili k modrým a druzí k červeným. V zápalu boje figurky válečníků různě přesouval po celé ploše písku, šikoval, zahrabával, pohřbíval, když padly v boji. Celý průběh děje na pískovišti vždy komentoval nahlas, jeho práce na pískovišti byla akční, bojovná a dynamická. Na konci jsem ho požádala, aby mi svůj příběh v pískovišti popsal.

Marek už působil zklidněným dojmem, zapojoval se do rozhovoru a udržoval se mnou oční kontakt, pozornost.

Na konci setkání odcházel uvolněný, působil v dobré náladě. Jeho práce na pískovišti i při další konzultaci byla opět dynamická, bojovná a zahrnovala téměř podobný příběh na bojišti s armádou válečníků. Děj Marek opět vyprávěl nahlas, při němž projevoval různé pocity skrze figurky. Po dotazu, zda by Marek do hry něco přidal nebo změnil, upravil, aby se cítil spokojený s obrazem na pískovišti, postavil do písku velkou figurku rytíře na koni se slovy, že on bude ošetřovat všechny raněné a odvážet mrtvé válečníky, až tam zůstanou pouze dva válečníci, velitelé, kteří se stejně budou muset dohodnout o mír, a nikdo z nich nevyhraje.

V průběhu setkání mi Marek popisoval pomocí pískoviště prožívání, pocity, přání a vhled do jeho aktuální konfliktní situace mezi rodiči, kteří prochází rozvodem a soudním řízením po dobu několika měsíců. Markovi rodiče byli do našeho centra doporučeni opatrovnickým soudem, jelikož nebyli schopni spolu komunikovat a dohodnout se na budoucí péči a kontaktech. Pro Marka byly nejtěžší situace, které prožíval v rodině a to vyhrocené konflikty mezi rodiči, jejich časté hádky, křik, osočování, vulgární nadávky, u nichž byl přítomen nebo je slyšel z pokojíčku, protože rodiče žili v jedné domácnosti. Marek byl i při popisu hádek mezi rodiči smutný, rozrušený a naštvaný. Rodiče se nejčastěji hádali o bydlení a vyrovnání majetku, také o kontakty dětí. Marek mi vyprávěl o tom, že rodiče nejsou schopni se třeba domluvit na tom, kdo a kdy ho vyzvedne ze školní družiny nebo odveze na trénink. Jeho největším přáním bylo, aby rodiče přestali po sobě křičet a utichly hádky doma. Přál si, aby se rodiče domlouvali a zavládl mezi nimi už smír. Marek výrazně nepreferoval jednoho z rodičů, s oběma rodiči chtěl trávit vyváženě čas a rovněž chtěl mít kontakty s oběma stejně. Rodičům jsem tyto informace předala do mediačního setkání. Na mediaci se rodiče dohodli na střídavé péči a odstěhování se od sebe do doby než proběhne majetkové vyrovnání, aby se atmosféra pro Marka co nejdříve zklidnila.

Citovaný zdroj v textu:

POLÁKOVÁ, L. 2018. Praxe Mediačního centra Olomouc – zapojování dětí do mediace [online] In: BRZOBOHATÝ, R. (Eds.). Sborník z konference Zapojení dětí do mimosoudních rozhodovacích procesů. Brno: Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Dostupné z: https://www.umpod.cz/documents/35829/42042/sbornik_zapojeni_deti_do_mimosoudnich_rozhodovacich_procesu_4._konference.pdf/9aab1d24-e00b-506a-6dc6-3ea5239bb854?t=1636226172020

Soňa Kleščová

Olomouc, 28.3.2023