Hajdíková Lada: Sandtray z pohledu začátečnice.

Ráda bych tuto ročníkovou práci pojala jako svoji reflexi setkání se s terapeutickým pískovištěm v rámci ročního výcvikového kurzu.

Pracovala jsem několik let s dětmi z pěstounské péče a sociálně znevýhodněných rodin a s metodou sandtray terapie jsem se setkala prostřednictvím kamarádky, která ve stejné organizaci pracovala jako terapeutka a která mě navíc motivovala k tomu se přihlásit na tento kurz. Jako první zážitek s pískovištěm si pamatuji obraz toho, kdy jsme se po vnitřním vzdělávání, na kterém zmíněná kamarádka představovala pískoviště a práci na něm, spontánně shlukli u pískoviště a hledali jsme postavy zvířat představující naše kolegy a kolegyně. A pamatuji si dodnes, že mě to moc bavilo. Vytváření obrazů na pískovišti může působit jako zábavná hra, tato hra však není jen ledajakou hrou, ale hrou s velkým potenciálem a přesahem, jak jsem i později zjistila.

S terapií odehrávající se na prostoru pískoviště teprve začínám, praxi zatím velkou nemám, ovšem z toho, co jsem si vyzkoušela buď na vlastní kůži nebo ve své skromné práci s klienty/klientkami, se ukázalo, jak mocná tato metoda je. Díky ročnímu kurzu jsem se dozvěděla historii terapie na pískovišti, základní principy sandtray, rozdíly oproti sandplay a různé inspirace, jak obraz na pískovišti zarámovat do určitého tématu. V praxi se mi zatím ukázalo, že i když jsem nechala volnou ruku v tom, aby si klient/klienta postavila svůj vnitřní obraz podle toho, co řeší, čím se zabývá a trápí, tak se v písku vždy zobrazily vztahy v rodině, partnerství a vztah k sobě samému. Díky nabitým vědomostem ze setkání jsem mohla využít možnosti práce s jednotlivými tématy. Například využití jednotlivých částí reprezentujících vlastnosti či charakteristiky klientky, které si postavila, v tom, jak si mohou navzájem pomoci, jak se mohou měnit a ovlivňovat se, což může pomoct zviditelnit a dát pocítit zdroj vedoucí k posílení.

Kurz mi poskytl pro mě jako začátečnici potřebnou strukturu, jasné uchopení a především uvědomění si, že lze měnit postoj k životním okolnostem a situacím prostřednictvím práce na pískovišti. Orientace na změnu a řešení problému, nikoliv na problém samotný, a pozitivní ladění pro mě jako terapeutku představuje určité bezpečí podobně jako terapeutický přístup krátké terapie zaměřené na řešení, se kterým jsem se seznámila v rámci výcviku systemické terapie. Stejně jako v terapii orientované na řešení na pískovišti terapeut/terapeutka nezkoumá do hloubky příčiny problému, avšak nabízí klientovi/klientce prostor k popsání situace a především k hledání klíče, jak se s problémem vyrovnat, jak dojít k řešení a nastartovat pozitivní změny. Na pískovišti se proces, alespoň podle mých pozorování, ještě zrychluje a klient/klientka může dojít i k velkým změnám v jednom sezení. Zároveň vnímám, že tento přístup v sobě integruje i určité prvky narativní terapie a terapie zaměřené na tělo. Například při zadání zobrazení rodiny z minulosti klient/klientka vypráví příběh, který se stal, ten ovšem může během práce na pískovišti přepsat tak, jak by potřeboval/a. Jako velký přínos vnímám zaměřenou pozornost na to, co se děje s tělem v průběhu stavění obrazu a změn. Protože se toho na pískovišti často odehrává hodně najednou, prožívání může být velmi silné a propojení se s tělem může pomoci v úzdravném procesu.

Metodu terapeutického pískoviště - sandtray považuji za efektivní a přínosnou jak v práci s dětmi, tak s dospělými. Budu ji ve své budoucí praxi ráda dále zkoušet a zdokonalovat se v ní, protože věřím, že přináší pro klienty/klientky užitek, což považuji za nejdůležitější.