Galusová Veronika: Umění naslouchat v terapii hrou v pískovišti.

23.02.2020

Základní dovedností každého psychoterapeuta je umění naslouchat. Podle Eckharta Tolleho je to dovednost vytvořit prostor, ve kterém se může projevit býti jiného člověka.
Narozdíl od terapie vedené rozhovorem, při Sandray terapii terapeut naslouchá celým svým tělem. Sleduje pohyb a řeč těla klienta při výběru figurek a při stavění výjevu v pískovišti. Všímá si jeho postojů, pohybu, emocí a dechu. Poslouchá, co a jakým způsobem říká. Jaké je jeho tempo při práci? Jak na terapeuta působí?

Zážitkový způsob práce umožňuje terapeutovi, aby byl zároveň napojen na vlastní tělesné a emoční prožitky, které často odrážejí vnitřní proces klienta. Pokud je dokáže včas identifikovat, může je klientovi zrcadlit a pomoci mu k jejich uvědomění.

Umět naslouchat celým tělem je výhoda.

To vše vyžaduje velkou míru koncentrace na přítomný okamžik a odvrácení pozornosti od vlastního analytického myšlení. Vnímání druhého člověka myslí, vede k soustředění na vlastní myšlenky. Jak to asi klient myslel? Co se v něm teď odehrává? Proč najednou nic neříká? Mám se ho na to zeptat? Nebo mu mám dopřát ticho a jen to s ním sdílet?
Mnoho podobných myšlenek mi během terapeutického sezení běhalo hlavou. Možná to sami znáte. Přestože jsem se jim snažila nevěnovat pozornost, chvílemi mě odpoutávaly od mé pozornosti vůči klientovi a právě tehdy jsem mu přestávala naslouchat. Tehdy přicházely pochybnosti a někdy až nepříjemné chvíle, kdy jsem nevěděla jak pokračovat dál. I přestože klient odcházel z poradny spokojený, ve mě zůstával trpký pocit selhání.

Jak udržet pozornost?

Dnes již vím, že nemusím nic řešit za klienta. Stačí se odpoutat od svých myšlenek a popsat (zrekapitulovat) vše, co jsem během setkání s klientem viděla, slyšela nebo cítila. Tak svou pozornost nechávám zaměřenou správným směrem a zároveň stále udržují s klientem otevřený prostor pro vynořování, identifikaci a změnu jeho podnětů a emocí.
V sandtray terapii je to o to jednodušší, že jsou všechny obsahy zjevné a hmatatelné. Terapeut jednoduše popisuje, co právě vidí v pískovišti, co slyšel říkat klienta, popisuje, jak se choval a jak se tvářil. Svým zájmem, pozorností a možností vše s někým prožít, hloubku klientova zážitku umocňuje.

Nevím. Co s tím?

Vůbec nevadí, když terapeut neví co dál. Nevím je chvíle pro zastavení a rekapitulaci. Nechte ho plynout. Jakmile se mu přestanete bránit a úzkostně hledat cokoliv, čím byste toto prázdno zaplnili, vytvoří se volný prostor. Jak asi všichni víme, nic neexistuje bez něčeho. Volný prostor iniciuje změnu - jeho zaplnění.

Popište, co sledujete. Zeptejte se klienta na co právě myslí. Může sledovat své myšlenky nebo se naopak úplně zastavily? Často se mi stává, že právě v tuto chvíli klienti popisují prázdnou hlavu. Že se "zasekli". Jakmile to ale vysloví, proud myšlenek se opět rozeběhne a klient provede ve výjevu na terapeutickém pískovišti zásadní změny.

Nic a nevím pootevírají bránu k nevědomým podnětům. Jsou důležitou součástí transformačního procesu. Úmyslně si toho všímejte. Ptejte se klienta na jeho nevím, jak a kde na těle ho cítí. Každý pocit nejprve pocítíme na těle a až po té si ho můžeme uvědomit rozumem. Tak je to i s pocitem nevím nebo nic necítím. Většina klientů se shodne na tom, že je jim při tom nepříjemně. To je přece už něco! Pokud je nám něco nepříjemného, máme potřebu to změnit. Výjev v terapeutickém pískovišti je prostředkem pro aktivní realizaci této změny.

Literární zdroj:
TOLLE, Eckhart. Moc přítomného okamžiku: kniha o duchovním osvícení. Přeložil Jan BRÁZDA. Praha: Pragma, c2001. ISBN 80-7205-839-8.